Legenda

Smrt zvítězila! V mezihoří nezbyl téměř nikdo živý, až na pár skřetů, které Smrt ušetřila za věrnou (a zcela nezištnou) pomoc na brodu, kde zdrželi démony aby jim Smrt mohla vpadnout do zad a zmasakrovat je. Po tomto zakončení již Smrt neměla další využití pro svou armádu nemrtvých, a tak se z nich stali opět mrtví. I skřeti začínají vymírat na prasečí mor. Nyní je celé mezihoří poseto tlejícími těly nebo jejich částmi. Prostě jako z pohádky.

Avšak lidské plemeno je těžko vyhladitelné a po několika letech se mezihoří opět začalo probouzet. U Velké řeky, kde už se za ta léta všechny ostatky propadly do bahnité země, se opět začala objevovat ta lidská chátra. Dlouhá léta žili v poklidu, hospodařili na úrodné půdě u řeky a prosperovali. Ale jak už to bývá, nic nevydrží věčně. Lidé jsou rasa chamtivá, takže nastaly spory. Jeden měl pocit, že druhému roste na poli víc pšenice, druhý záviděl třetímu manželku a třetímu se zase nelíbil styl života v osadě. Když už jim spory přerostly přes hlavu, tak se postupně roztrhali na menší skupiny a vydali se hledat štěstí jinde.

LodnÍ deník

Zápis 66. - 1. září

"Skřížené hnáty, pozor na piráty,

korzár ten má pěkně slanou vlast,

útesy, hloubky, pár pokladů a chlast,

plujme potápět a krást.

             Klíč - Pirátská

Moře, vítr, krev, pot a slzy. Takové to bylo pokaždé. Většinu těch hrdlořezů to bavilo a každej chlap to bral jako denní chléb osolený mořskou vodou. Ale Jack? Úžasný Jack? Ten nikdy. Každý útok, každý nájezd a každý poryv větru byl jedinečný a vyžadoval jeho plné soustředění. Také jsme se všichni divili, když se tvářil nevrleji než obvykle i přes to, že na nebi nebyl ani mráček a vše nám přihrávalo do karet. Ale Úžasný Jack? Mělo nám dojít, že se něco podělá.

Zápis 67. - 27. září

“A jak to bejvá,
zlej osud mořský vlky nešetří.
Daleko od břehu uvízl koráb v úplným bezvětří.

Nic dobrýho z toho nekouká,
když do plachet nám vítr nefouká.

Hou, hou, samá voda
Hou, hou, samá voda
Hou, hou, samá voda
Nepřihořívá.”

            Traband - Na širém moři


Tak co vám budu povídat. Vyjely tři lodě: Merry Anne, Bezedná (na které jsem se plavil já a moje banda) a samozřejmě Úžasná Mirage se svým kapitánem Jackem, velitelem korzárské flotily Modrých moří. Krysa v řadách obchodní aliance nám podala informace o nákladu koření a drahých kovů. Tři lodě jely jen aby jsme měli kam naložit kořist z těžké galeony. Bohužel nás naše krysa překrysila a poslala nás do připravené léčky. A do toho to zpropadené bezvětří!

“Do what you want, 'cause a pirate is free,

You are a pirate!

Yar har, fiddle di dee,

Being a pirate is all right with me,

Do what you want 'cause a pirate is free,

You are a pirate!”

           Lazzytown - You are a pirate!

Už jen obeplout mys, za kterým jsme byli ukryti, trvalo v tom zpropadeném bezvětří hodiny. A s každou minutou toho nádherného, příšerného dne jsme viděli coul po coulu zjevovat se válečná plavidla. Později se ukázalo, že uzavřeli pakt s naší konkurencí. Prašiví, úplatní psi si nechali zaplatit výpalné od obchodníků a rozhodli se expandovat při té příležitosti na naše území. Ale ten úžasný Úžasný Jack jejich lest odhalil a tak nechal trojici lodí obrátit na moře. Jen to, že trčeli hlouběji v závětří nás, pane, zachránilo!

Zápis 68. - 28. září

O den, sud rumu a kocovinu později jsme nabrali vítr. Úžasná Mirage vyrazila vpřed a my ji následovali. Merry Anne s kapitánem Baltazarem to ale schytala. Jejich dvě fregaty ozbrojené obávanou a proradnou zbraní těchto zátok - vesly - je dohnaly a my pouze sledovali jak trosky hrdě mizí ve vlnách.

Zápis 69. - 10. října

Tak pusťte nás na ně!”

             Píseň sdružení pevninských pirátů

Všichni jsme věděli, že s korzárskou společností kapitána Jacka je v těchto mořích konec. Později, i naše ostatní lodě šly ke dnu nebo také takticky ustoupily. Plavbyschopné lodě a posádky se vydaly na průzkum s úkolem najít místo vhodné k vybudování nového domovského přístavu, seskupení a vybudování nové flotily.

Zápis 70. - 15. října

Kde je konec ostatních lodí ví snad ďábel sám. Ovšem legendy o Úžasném kapitánu Jackovi slýcháváme ve všech přístavech, ve kterých jsme doposud kotvili. Naším dalším cílem se stalo jakési Mezihoří. Nikdo nám není schopen říct, kde to je nebo co se tam za poslední stovky let dělo, což je přesně to co potřebujeme! Místo, kde chcípl (snad jen) pes a nikdo neví, kde je. Možná pár bezbranných vesnic, žádná větší síla, možná se s nimi bude dát vyjednávat nebo dokonce zrekrutujem nové námořníky! Podle všeho by měla být místní řeka splavná. Jen najít její ústí a máme vyhráno!

Zápis 71. - 27. října 2017

Dochází jídlo, sladká voda i rum. Posádka začíná býti neklidná a šušká se o vzpouře. Pátrání po ústí řeky nebralo dlouho konce, ale snad se konečně zadařilo. Delta byla, mrcha, dosti zarostená, dlouho tudy nikdo neplul, ale vypadá to, že by jsme mohli proplout a ukrýt se dostatečně hluboko ve vnitrozemí.